Knížka Říkáme si s dětmi seznamuje rodiče a učitelky předškolních zařízení s praktickými otázkami výchovy jazyka a řeči u malých dětí. Jsou v ní zastoupeny čtyři skupiny říkánek a veršovánek: verše spojované s jednoduchými řízenými pohyby dětských ruček, nohou i celého těla; verše podněcující dobrou výslovnost a sluchovou pozornost (fonematické vnímání); verše rozvíjející obratnost rukou (hry s prsty); verše podněcující grafickou činnost dětí (vytváření jednoduchých kreseb).

Ukázka z doprovodného textu určeného rodičům a vychovatelům:
     Jazyk a řeč jsou funkce, které si slyšící dítě, žijící v dobrém prostředí, zpravidla v dostatečné míře osvojí hned v prvních letech života. Tyto funkce, pokud se soustavně rozvíjejí, kladně ovlivňují rozvoj pozornosti, verbální paměti, verbálního myšlení – a tím usnadňují následné vzdělávání a umožňují společenské soužití v rodině a ve společnosti. Naopak neúplný nebo nesprávný vývoj jazyka u dítěte mívá neblahé důsledky pro jeho společenské zařazení a uplatnění. Bohatost a rozvinutost jazyka zajišťuje především rodina. Dítě má kolem sebe slyšet řeč jednoduchou a věcnou, to znamená srozumitelnou, informačně i citově bohatou, klidnou a uvolněnou – a přirozeně i správně vyslovovanou. „Rádobydětsky“ nebo zdětinštěle šišlavá, patlavá a brebtavá řeč dospělých znesnadňuje ovládnutí jazyka a zbytečně zdržuje i komplikuje vývoj vlastní řeči, a tím i dalších důležitých psychických funkcí u dítěte. Jazyk a řeč dítěte se snáze a lépe rozvíjejí v prostředí, kde si dospělí najdou dost času na hry a rozhovory s dítětem, i když dítě s nimi komunikuje zprvu pouze neverbálně. rozhodně nezáleží na tom, že dítě ihned nechápe význam jednotlivých slov a frází, že ještě nepřijímá informaci obsahovou, intelektuální. Avšak nepochybně vyciťuje smysl těchto verbálních her, zejména těch, které jsou spojeny s laskavými dotyky a jemnými spolupohyby: „Jsme tvoji – patříš k nám – máme tě rádi...“

Zajímáte-li se o logopedii hlouběji a není-li vám lhostejný dnešní velmi neuspokojivý stav v oblasti vývoje řeči u dětí, můžete další informace o historii logopedie a příčinách současné situace najít v odborném článku na této stránce. Logopedické prevenci je pak věnována stať, umístěná na této adrese.

Stostránková knížka Hlasy a hlásky, rovněž s ilustracemi Jolanty Lyskové, je původní metodickou pomůckou, která naznačuje přirozené výchovné postupy při podněcování, rozvíjení a usměrňování vývoje řeči od prvních let života dětí. Přináší řadu nových logopedických rýmovaček a říkanek roztříděných do pěti okruhů podle jednotlivých hláskových skupin. Může dobře posloužit učitelkám mateřských škol, výchovným pracovnicím v jeslích i rodičům dětí.

Ukázka z doprovodného textu určeného rodičům a vychovatelům:
     Řeč se nerozvíjí u všech dětí stejným tempem a ve stejnou dobu. Je dobré si občas připomenout zkušenosti a poznatky vynikajícího pedagoga a pozorovatele J. J. Rousseaua: 1. Nadměrný spěch, snaha urychlit vývoj, nebývá ve výchově dobrým pomocníkem – spíš naopak někdy vývoj zdržuje; je zbytečné vyžadovat na dítěti výkony, které jsou „dnes“ nad jeho síly a ke kterým „zítra“ samo a snadno dospěje. 2. Je nebezpečné výchovně zasahovat do přirozeně se rozvíjející souhry a spolupráce rukou a vědomě – i když „nenásilně“ – usměrňovat dítě k přednostnímu užívání určité – obvykle pravé – ruky. Jestliže je přirozená souhra rukou jakkoli narušena, ovlivňuje se tím v nepříznivém smyslu mimo jiné i obratnost jazyka. Klidné a uvolněné dítě se lépe soustřeďuje, s větším zájmem sleduje mimické a artikulační pohyby zpívající nebo hovořící matky a snaží se již v období žvatlání tyto pohyby napodobovat. Toto hravé napodobování je velmi důležitým pomocníkem při výchovném ovlivňování artikulačních a řečových dovedností dítěte. Výchova řeči by se měla vyvarovat všech vnějších zásahů pomocí špátlí, sondiček či hmatů (vytahování tváří apod.), které deformují polohu jazyka a často vedou k nepřirozeným grimasám. Některé hlásky jsou pozorovatelné zrakem, pokud dospělý mluví volně a přirozeně i správně. Zraková kontrola je možná např. u hlásek Pé, Bé, eM, také u eF a Vé. Některé hlásky však jsou více nebo méně vytvářeny skrytě, uvnitř úst; tady přebírá rozhodující úlohu slyšení zaměřené na zvukové kvality hlásek. Toto „fonematické vnímání“ je pro dobré ovládnutí správné řeči nezbytné.

Zpěvník Pramínek v klasickém notovém formátu A4 obsahuje 25 originálních písniček, které autorka zkomponovala na základě své dlouholeté pedagogické činnosti na mateřské škole a s úspěchem používala při práci s dětmi. Skladby doprovodily barevnými ilustracemi samy děti z MŠ Tupolevova v Praze – Letňanech.
     Je určen nejen učitelkám mateřských a prvního stupně základních škol, které jsou zběhlé v hraní na klavír, ale i rodičům, kteří dokáží vyťukat melodii třeba jen jedním prstem, nebo ji zabrnkat na kytaru či zahrát na zobcovou flétnu. Texty lze ovšem používat také zcela samostatně jako říkanky, mnohé z nich se zároveň hodí k logopedickému procvičování některých hlásek.
     Autorka v předmluvě píše: „Můj zpěvník není metodickou předlohou, ale zdrojem inspirace a zpestřením hudebních chvilek, jejichž základem jsou jistě písně národní. Písničky jsou ověřené praxí.“ A přidává citát Antonína Dvořáka: „Hudbě může rozumět jen ten, kdo ji sám provozuje. Třeba neuměle, ale s láskou, s láskou...“

Knížka ABCD, kočka přede je určena dětem i jejich rodičům a vychovatelům. Předškolním dětem otevírá cestu k důležité dovednosti čtení. Dospělým umožňuje důslednou kontrolu této cesty a seznamuje je se základy a vývojem literního poznávání u předškolních dětí, s poznatky a dovednostmi, které musí děti ovládnout, aby byly na čtení dobře připraveny. Bohatě ilustrováno Jolantou Lyskovou.

Kniha Čí jsou písmena s milými ilustracemi Jolanty Lyskové pomáhá dětem vykročit hravým způsobem ve správném směru k dovednosti čtení za pomoci rodičů nebo vychovatelů, kteří na závěrečných stránkách "pro dospělé" mohou získat potřebné informace o zákonitostech počátečního čtení, o podmínkách a některých překážkách i o metodách čtení. Pro děti, které jsou na tuto nezbytnou dovednost dobře připraveny, i pro děti, které si osvojily hru s vlastním písmenem a jménem nebo i s písmeny a jmény svých blízkých, je ovládnutí čtenív podstatě hrou.

Podrobnější charakteristika knihy:
     Kdy se děti učí číst? – Když jsou na čtení připraveny. A kdy jsou děti na čtení připraveny? Připravenost na čtení je obvykle vrcholem celkové připravenosti na školní vzdělávání. Tato připravenost předpokládá úspěšný vývoj pohybový a řečový, ovládnutí alespoň jednoduché kresby, zájem o dětské knihy a předčítání z nich, zájem o běžné literní poznatky spojené se čtením (stránka, tisk, nadpis, řádka, odstavec, písmeno, mezera, slovo, věta aj.), zájem o dopisování s přáteli rodiny i o vlastní „podpis“ v podobě nakresleného písmene a později skupinky písmen – celého jména... Vyučování čtení je záležitostí školskou; ovšem do školy by měly přicházet děti pro tuto dovednost dobře připravené. Dítě si uvědomuje nejen to, že určité písmeno někomu patří a že má svoje jméno, ale poznává také, že každé písmeno má svůj typický „hlásek“, který je někdy jasný, ale často bývá skrytý, protože je přehlušený. Dobře připravené děti také poznávají skupinu písmen, která představuje jejich jméno, a umějí ji napodobovat („podpis“). Své jméno poznávají jako celek; každá snaha po hláskování je nebezpečná pro další vývoj dovednosti čtení. Knížka je určena dětem přemýšlivých rodičů, kteří se chtějí seznámit s případnými překážkami, které by mohly vést k selhání a školské neúspěšnosti

František Synek, známý logoped a pedagog, který zemřel v roce 2018 ve věku 102 let, v úvodu k informacemi nabité knize Záhady levorukosti, jež je určena široké čtenářské obci, píše:

„To, o čem jsem se rozhodl psát, je a ještě dlouho v mnohém zůstane nepoznané a tajuplné. Jen něco málo víme a mnohé se stále domýšlíme – tu snad správně, jindy mylně. Před více než půlstoletím mi bylo přisouzeno pracovat s dětmi; zůstávám jim natrvalo věrný. Bylo jejich zásluhou, že jsem zpětně porozuměl i různým nejasným zákoutím vlastního dětství. Nehledal jsem poučení pouze v knihách, ale raději a především jsem se ,vyptával‘ přímo dětí. Denně jsem zaznamenával všechny odpozorované zvláštnosti a odchylky v jejich chování i jednání a některé nejasnosti jsem si ověřoval přirozeným pedagogickým výzkumem. O důkladnější pochopení záhadných vztahů mezi pravým a levým jsem se záměrně a soustavně začal pokoušet zhruba před čtyřiceti lety. Uprostřed padesátých let jsem začal psát první sdělení, obsahující zprvu výsledky pozorování; později jsem připojil i důkladnější výzkumné studie.“

Ukázka z kapitoly „Jednosměrnost řeči“:
     V padesátých letech k nám byl přenesen a nadměrně se rozmohl kult „lehké dětské encefalopatie“ (LDE), jakéhosi nepatrného poškození kdesi v mozku, které je sice neurologicky nezjistitelné, ale zato může jedince poznamenat nejrůznějšími a bohužel trvalými důsledky. Bylo to období, kdy se pedagogika u nás začala vzdávat svých vědeckých – a v důsledku toho postupně i praktických – pozic, kdy Komenského myšlenky začaly být důsledně vytlačovány z našich škol. Na přelomu padesátých a šedesátých let se prokázal, že učení o LDE je neudržitelné; nově prosazovaný název „minimální mozková dysfunkce“ byl mnohem přijatelnější. Bohužel ani tato úprava nemohla objasnit skutečné příčiny změn, poruch a odychlek při chování, učení a jednání dětí. Stoupenci původního kultu LDE nadále věřili, že LMD – „lehká mozková dysfunkce“ – je vyvolávána jen a pouze neprokázaným záhadným drobounkým poraněním mozku. Naše zkušenosti byly poněkud jiné a při důsledném rozboru všech zjištěných údajů se téměř vždy prokázaly přinejmenším „nenásilné“ tlaky výchovného prostředí na vytváření určitých pohybových dovedností ve smyslu pravorukosti. A právě toto poznání nám nejednou umožnilo najít východiska pro další úspěšnější vývoj postižených funkcí; nešlo o pomoc léčebnou či nápravnou, ale především o uvědomělé působení výchovné.

Kniha Františka Synka zůstává do dnešního dne na našem knižním trhu v podstatě jedinou ucelenou prací, která se zabývá problematikou leváctví a důsledky převádění dětí na používání pravé ruky. Pro zájemce o tuto oblast je k dispozici výběrová bibliografie článků a statí, které se týkají problému funkční strannosti, odpovědi na časté otázky týkající se leváctví i připomenutí 40. výročí uznání existence levorukých dětí československým ministerstvem školství a vzpomínkový článek Františka Synka, který byl jedním z iniciátorů příslušného ministerského výnosu.
Levorukostí a levorukým psaním se zabývá také web Mgr. Iva Vodičky www.levactvi.cz.