FOTOGRAFICKÁ AGENTURA
NAKLADATELSTVÍ
VYDAVATELSTVÍ
DTP A GRAFICKÉ STUDIO



 
Levákům
 


Výročí osvobozené ruky

František Synek

Přirozeně se jedná o osvobození vedoucí ruky vrozených leváků, jíž bylo po dlouhé věky upíráno právo svobodně se projevovat. Zatím není známo, proč obyvatelé planety Země zavedli a dodržovali kult pravé ruky dokonce ještě v době, kdy už bylo prokázáno, že potlačování přirozené vedoucí ruky přináší řadu obtíží somatických, pohybových, řečových, citových, smyslových a zejména směrových. Zatímco negativní důsledky byly už důkladně odpozorovány, prokázány a popsány, nikdo prozatím vědecky nevysvětlil, jaké výhody jednotlivcům nebo lidstvu toto jednostranné „tabu“ přineslo nebo přinese.

Dnes se s levorukými písaři běžně setkáváme ve školách, na úřadech i různých besedách, aniž nás to příliš překvapí. Poněkud jiné to bylo ještě před pouhými čtyřiceti roky. Nejen levoruké psaní a kreslení, ale i další levoruká činnost byla vymycována nebo důsledně omezována nejen ve školách, ale „preventivně“ a důkladně také v četných rodinách – návštěvám se nesměla podávat levá ruka, v levé ruce se nesměla držet lžička, natož tužka.

Prvními bojovníky za práva levorukých byli u nás žižkovští pedagogové Dolenský a Lippert (1911, 1913), později Václav Příhoda (1936) a reformní učitelé. V uplynulém století přinesly výzkumy a vědecká pozorování mnoho poznatků a důkazů o důsledcích potlačené nebo přeorientované (převedené) laterality. U nás před půlstoletím do výchovy levorukých dětí hluboce zasáhl MUDr. Miloš Sovák s několika pedagogickými spolupracovníky, kteří dělali výzkum ve školách. Široký průzkum v libereckých školách tehdy odhalil, že mezi dětmi vstupujícími do prvních tříd základních škol bylo 11 % levorukých, ale levou rukou začal psát každý pátý (2,3 %); řada z nich pak byla ještě ve druhé a třetí třídě převedena na pravou ruku.

V r. 1960 vyšla kniha Výchovné problémy leváků; autor M. Sovák zde použil poznatků z praxe pedagogických výzkumníků a spolupracovníků. Osvětu ve školách podpořily stovky logopedicky školených učitelů ve všech krajích, především na školách mateřských, základních a speciálních. Nicméně postoj a přístup učitelů k levorukému psaní se měnil jen pozvolna, o čemž svědčí např. tato písemná sdělení: „Ve své praxi jsem se s leváctvím nesetkal“; „V minulosti jsem měla jen tři leváky a všichni se naučili psát výhradně pravou“; „Prostudovala jsem knihu o leváctví, ale převádění na pravou ruku u dětí proběhlo klidně“; „Zprvu jsem nechala levou, pak zkoušela střídavě oběma, nakonec pravou“; „Zprvu nechám psát levou, pak na můj návod píší také pravou“; „Psát učím pravou rukou, ostatní činnosti nechám dělat levou, obyčejně se však naučí pravou rukou také kreslit“ apod.

Bylo štěstím, že v šedesátých letech stál v čele československého školství vzdělaný technokrat, jediný ministr bez stranické příslušnosti, RNDr. František Kahuda. Tento ministr rozvinul a podporoval pedagogickou tvořivost zavedením „pedagogických čtení“, kde nejlepší obhájené práce postupovaly z okresů do krajů a dále do „ústředního kola“ na prázdninových sjezdech pedagogů. Učitelskou tvořivost a „pedagogická čtení“ v té době podněcovaly kvalitní týmy krajských Institutů pro školení a doškolování učitelů a vychovatelů.

V r. 1965 na pracovní schůzce s MUDr. Sovákem a dvěma výzkumnými pedagogy (E. Veselý, F. Synek) ministr školství F. Kahuda rozhodl, že levoruké děti budou mít právo svobodné volby ve všech školních činnostech, zejména při psaní. Profesor M. Sovák byl pověřen vypracováním „Metodiky výchovy leváků“ (1966) a metodického pokynu „K výchově a vzdělávání levorukých dětí“, který byl v r. 1967 zveřejněn ve Věstníku MŠK ČSR. Byl to poslední pokrokový čin Fr. Kahudy, který se vrátil na Pedagogickou fakultu UK (odd. pedagogické sociologie), protože řízení ministerstva znovu převzal jmenovaný ministr politický.

Průzkumy z r. 1972 ukázaly, že počet levorukých písařů v počátečních třídách se zvýšil na 4,8 % se stále vzrůstajícím trendem, takže v současnosti se pravděpodobně blíží k 10 %. Přesto zůstává ve školách ještě vysoké procento „nepravých praváků“ s problémy v řeči, při vzdělávání apod. Velmi často se jedná o vrozené leváky, přeorientované důslednou pravorukou výchovou v rodinách již v prvních letech jejich pohybového a řečového vývoje.

© František Synek

Zájemcům o další informace je k dispozici kniha Františka Synka Záhady levorukosti.

Zpět na začátek strany