FOTOGRAFICKÁ AGENTURA
NAKLADATELSTVÍ
VYDAVATELSTVÍ
DTP A GRAFICKÉ STUDIO



 
Záhady levorukosti
 


Objednávkový formulář našich knížek najdete zde.

František Synek, známý logoped a pedagog, který v roce 2011 oslavil 95. narozeniny, v úvodu k této informacemi nabité knize určené široké čtenářské obci píše:

„To, o čem jsem se rozhodl psát, je a ještě dlouho v mnohém zůstane nepoznané a tajuplné. Jen něco málo víme a mnohé se stále domýšlíme – tu snad správně, jindy mylně. Před více než půlstoletím mi bylo přisouzeno pracovat s dětmi; zůstávám jim natrvalo věrný. Bylo jejich zásluhou, že jsem zpětně porozuměl i různým nejasným zákoutím vlastního dětství. Nehledal jsem poučení pouze v knihách, ale raději a především jsem se ,vyptával‘ přímo dětí. Denně jsem zaznamenával všechny odpozorované zvláštnosti a odchylky v jejich chování i jednání a některé nejasnosti jsem si ověřoval přirozeným pedagogickým výzkumem. O důkladnější pochopení záhadných vztahů mezi pravým a levým jsem se záměrně a soustavně začal pokoušet zhruba před čtyřiceti lety. Uprostřed padesátých let jsem začal psát první sdělení, obsahující zprvu výsledky pozorování; později jsem připojil i důkladnější výzkumné studie.“

Jeho kniha zůstává do dnešního dne na našem knižním trhu v podstatě jedinou ucelenou prací, která se zabývá problematikou leváctví a důsledky převádění dětí na používání pravé ruky. Pro zájemce o tuto oblast je k dispozici výběrová bibliografie článků a statí, které se týkají problému funkční strannosti, odpovědi na časté otázky týkající se leváctví i připomenutí 40. výročí uznání existence levorukých dětí československým ministerstvem školství a vzpomínkový článek Františka Synka, který byl jedním z iniciátorů příslušného ministerského výnosu.

Levorukostí a levorukým psaním se zabývá také web Mgr. Iva Vodičky www.levactvi.cz.

Objednat

Ukázka z knihy Záhady levorukosti
(z kapitoly „Jednosměrnost řeči“)

V padesátých letech k nám byl přenesen a nadměrně se rozmohl kult „lehké dětské encefalopatie“ (LDE), jakéhosi nepatrného poškození kdesi v mozku, které je sice neurologicky nezjistitelné, ale zato může jedince poznamenat nejrůznějšími a bohužel trvalými důsledky. Bylo to období, kdy se pedagogika u nás začala vzdávat svých vědeckých – a v důsledku toho postupně i praktických – pozic, kdy Komenského myšlenky začaly být důsledně vytlačovány z našich škol. Na přelomu padesátých a šedesátých let se prokázal, že učení o LDE je neudržitelné; nově prosazovaný název „minimální mozková dysfunkce“ byl mnohem přijatelnější. Bohužel ani tato úprava nemohla objasnit skutečné příčiny změn, poruch a odychlek při chování, učení a jednání dětí. Stoupenci původního kultu LDE nadále věřili, že LMD – „lehká mozková dysfunkce“ – je vyvolávána jen a pouze neprokázaným záhadným drobounkým poraněním mozku. Naše zkušenosti byly poněkud jiné a při důsledném rozboru všech zjištěných údajů se téměř vždy prokázaly přinejmenším „nenásilné“ tlaky výchovného prostředí na vytváření určitých pohybových dovedností ve smyslu pravorukosti. A právě toto poznání nám nejednou umožnilo najít východiska pro další úspěšnější vývoj postižených funkcí; nešlo o pomoc léčebnou či nápravnou, ale především o uvědomělé působení výchovné.

Zpět na začátek strany                                         Zpět na přehled knih